Milý čtenáři, vzhledem k neúprosnému odlivu studentů středních škol do vysokých škol netechnicky zaměřených a nejrůznějšího typu včetně těch, které následně pomáhají zaplňovat chodby úřadů práce, jsme se rozhodli oslovit některé naše absolventy dopisem o případné vyjádření, jak vidí svá léta studentská z vnějšího pohledu – často geograficky i časově vzdáleného. Zde jsou tedy reakce některých našich absolventů .
Katedra elektromagnetického pole, ČVUT v Praze, říjen 2013
Ing. Tomáš Český, CSc.
Pár vět, které posílí odliv adeptů do oborů jako třeba politologie: Na FEL jsem nešel. Šel jsem na FJFI se zájmem zvládnout mikrovlny na nejvyšší, v té době, úrovni. Záhy jsem zjistil, že jsem si ukousnul příliš velké sousto. Po úspěšném ukončení třech semestrů, což asi byl můj strop, jsem na FEL přestoupil. Díky těm třem semestrům jsem pak do až konce studia na FEL nemusel vzít skripta do ruky, s výjimkou nauky o materiálech. Po ukončení FEL jsem žádné uplatnění nenalezl, a proto jsem tam zůstal jako vědecký aspirant. Po ukončení aspirantury jsem si myslel, že jsem našel uplatnění v akademickém světě, ale nomenklaturní orgány1 byly jiného názoru. K oboustranné spokojenost jsem odešel a v desetiletých cyklech vystřídal Výzkumný ústav spojů Praha, European Radiocommunication Office, Copenhagen a SES, Betzdorf. Zde těch deset let již přetahuju, ale zatím to nikomu nevadí.
Studia na FEL nebyla zbytečná, minulý týden jsem například oslnil kolegy znalostmi, které jsem si osvojil při práci na kandidátském minimu. Konkrétně, kolegové se přeli o vlivu inklinace družice na polarizaci signálu v místě pozemské stanice a já jsem je mohl upozornit, že si napřed musí ujasnit, zda mluví o depolarizaci Ludwig I nebo Ludwig II. Na katedře elektromagnetického pole se mi líbilo rodinné prostředí. Výuka, která nevyžadovala studium mimo dobu vyučování. Škola ve mně nevzbuzovala zvláštní emoce, takže na nic, co by se mi nelíbilo, si nevzpomínám. Znovu bych nešel, pár let před důchodem by se to ani nehodilo.
Je zřejmé, že euro-atlantická civilizace stojí před velkými problémy. Vzhledem k tomu, že veškeré vládnutí je založeno na slibech, které nelze splnit, tak je nezbytné, aby se našly objektivní důvody, proč je neplnit. Takové důvody obvykle jsou přírodní katastrofa nebo válka. V obou případech dojde na lámání chleba a na odlupování zbytečných slupek společnosti. Zatímco vystudovaní znalci antropologie komiksových postav se nacházejí hned u povrchu a jako zbytní budou odloupnuti mezi prvními, absolventi inženýrských oborů se nacházejí blízko středu. Mezi inženýrskými obory je to právě elektrotechnika, která v době před katastrofou navíc umožní zahrnovat lidstvo novými hračkami s relativně nejvyšší intenzitou. Je to tedy ideální obor z hlediska kombinace faktorů blízké budoucnosti a střednědobých výhledů.
Zdravím
1975 jsem opustil FEL poprvé (Ing.)
1979 jsem opustil FEL podruhé (CSc.)
a opustil-li jsem, nezahynula ani jedna ze zúčastněných stran. Viktor Dyk by se nestačil divit.
Tomas CESKY
Spectrum Management & Development
Château de Betzdorf • L-6815 Betzdorf • Luxemburg
• www.ses.com
SES Betzdorg, Luxemburg
http://www.ses.com/4232583/en
1 Vysvětlení pro již naštěstí neznalé: nomenklaturní orgány zjišťovaly zejména, jestli uchazeč dobře spojuje proletáře alespoň všech zemí. Bohužel někteří, byť nadaní, zde měli místo spoje většinou studeňák (tedy spoj charakteru mdlého).
Doc. Ing. Ondřej Fišer, CSc.
Od mládí mě bavila elektrotechnika formou rozmanitých “pokusů”, ale nejvíce mě fascinovaly antény (postavil jsem jich v 12-20 letech věku hodně a to i z papíru obaleného staniolem, z kulatiny zpevněné sádrou apod. – peněz moc nebylo – zajímavé je, že mi fungují dodnes). No a chtěl jsem tomu pořádně rozumět. S uplatněním jsem velmi spokojen. Hned po absolvování FEL jsem nastoupil do Výzkumného ústavu spojů (VÚS, později TESTCOM) do skupiny SA (Šíření a antény) a začal jsem se po dohodě s vedením věnovat oboru velmi blízkému anténám, a to šíření elektromagnetických vln v atmosféře. Současně jsem byl přijatý na doktorské studium (kombinovaná forma) na Katedru elektromag. pole FEL a zabýval jsem se stejným oborem (vliv deště na mikrovlnný signál družicových spojů). Symbióza FEL-VÚS byla perfektní.
Na katedře se mi líbilo vlídné zacházení a možnost prohlubovat svůj obor. Líbí se mi jejich spojení s praxí, mezinárodní aktivity, doplňování poznatků pracovníků katedry a péče o doktorandy. Na FEL obecně se mi nejvíce líbily přednášky z matematiky (doc. Schmidtmayer, prof. Pišl), přednášky o šíření vln (prof. Prokop, Ing. Altman) a anténách (prof. Vokurka) – dodnes z nich čerpám. Na cvičeních nás mnohému perfektně a neokázale naučil doc. Karel Novotný. Teorie elektromagnetického pole a zejména šíření elektromagnetických vln se stalo mým osudem a vybral bych si to opět. Na katedře může student získávat znalosti na magisterském a potom na doktorském studiu mnoho let a vyrůst tak v žádaného odborníka.
Doc. Ing. Ondřej Fišer, CSc. – Ing. 1977, CSc. 1986, Doc. 2004
Ing. Vadim Závodný, Ph.D.
Když jsem v roce 2002 volil typ oboru, končil jsem na střední průmyslové škole elektrotechnické ve Frenštátě pod Radhoštěm. V té době jsme s kolegou narazili díky radioamatérskému kroužku na problematiku mikrovlnné techniky, v té době pro nás těžko pochopitelnou. Po úspěšném přijetí na FEL ČVUT, jsem směroval své kroky do oboru Radiotechnika, byť byl považován za jeden z náročnějších oborů. Díky aplikované matematice jsme se propracovali teorií radiotechniky i mikrovlnné techniky a odměnou nám byly praktické měření ve špičkově vybavených laboratořích. Tehdy jsem si uvědomil, že pouze dobře vybavená vysoká škola se silným finančním zajištěním dokáže poskytnout studentu moderně vybavené laboratoře a vedoucí diplomové práce, který umožní spolupráci na zahraničních projektech. Díky tomu jsem potkal lidi, kterých si dodnes velmi vážím, protože dokázali zajímavě podat i teorii velmi složitou. Jmenovitě vzpomenu na profesory Zbyňka Škvora a Karla Hoffmanna. Díky přátelskému kolektivu katedry elektromagnetického pole jsem po absolvování inženýrské etapy studia nastoupil studium doktorské. Tím mi katedra otevřela dveře k zajímavým projektům i zahraničním konferencím. Tento rozhled mi pomohl při pohovorech v přijímacích řízeních uvědomit si, že jsem již něčeho dosáhl.
Nyní pracuji šestým rokem ve firmě Eldis Pardubice v oboru anténní techniky, který považuji za královnu mikrovlnné techniky. Zabývám se návrhem anténních systémů pro primární a sekundární přehledový radiolokátor. Tato práce se opírá o moderní simulátory pole CST Microwave studio, možnost anténních měření na anténním polygonu i v anténní bezodrazové komoře. Všechny tyto zkušenosti jsem mohl získat právě na ČVUT, katedře elektromagnetického pole a díky tomu zavádět tyto nové metodiky po svém nástupu ve firmě Eldis Pardubice.
Nyní mám za sebou nějaká léta v komerční sféře v oboru mikrovlnná technika. Mohu si tedy dovolit tvrzení, že i přes finanční omezení, které dnes vysoké školství zažívá, je Katedra elektromagnetického pole na elektrotechnické universitě ČVUT nejlépe vybavené mikrovlnné pracoviště v České republice. Disponuje kompletní nabídkou programů pro výpočet polí, technologií pro výrobu prototypů mikrovlnných obvodů, tak i přístrojovým vybavením pro měření pasivních i aktivních mikrovlnných obvodů. Díky tomu jsme dosáhli úspěchů, které bych dnes zmínil. Je to realizace prototypu prvého 3D radiolokátoru ve frekvenčním pásmu S, realizaci prvého přistávacího radiolokátoru v pásmu X, který vyhrál ocenění na výstavě IDET, Brno 2013 a realizace výroby a měření antény primárního radiolokátoru v pásmu S. Toho bych bez základů, které se mi dostaly na ČVUT katedře elektromagnetického pole, nedosáhl.
Ing. Vadim Závodný Ph.D. – Ing. 2002, Ph.D. 2005
Eldis Pardubice s.r.o.
Ing. Rastislav Galuščák, Ph.D.
Moju spoluprácu s Katedrou elektromagnetického pole som zahájil v roku 2002. Vtedy som pracoval v Českých Aerolíniach okrem funkcie pilot, aj v pracovnej skupine, ktorá mala za úlohu nájsť riešenie pre nový krátkovlnný anténny systém pre spojenie s lietadlami ČSA za letu. Pretože sa jednalo o vysoko špecializovaný projekt, s ktorým pracovníci ČSA nemali skoro žiadne skúsenosti, do pracovného tímu boli pozvaní anténny odborníci, a to jednak Ing. Procházka, CSc., bývalý zamestnanec Výskumneho ústavu spojov v Prahe a profesor Mazánek, z Katedry elektromagnetického poľa. Projekt sa úspešne realizoval a anténny systém sa používal v ČSA až do zrušenie diaľkových tratí cez Atlantický oceán. O anténnu techniku som sa zaujímal nielen profesne, ale aj ako operátor rádioamatérskej stanice. V tej dobe som začal spolupracovať s Katedrou elmag. pola a to najmä v oblasti modelovania a merania antén. Vzniklo niekoľko zaujímavých projektov, ktoré som publikoval v rôznych časopisoch. Pretože sa jednalo o projekty, ktoré boly zaujímavé aj pre školu, prijal som ponuku Katedry rozšíriť si svoje vzdelanie formou externého doktorantského štúdia. Počas štúdia som pracoval na nových projektoch, z ktorých väčšina bola úspešne realizovaná a publikovaná v rôznych odborných časopisoch. Mal som možnosť pracovať s hi-tec softwérom na simuláciu elmag. poľa. Tiež mi bola prístupná špičková vysokofrekvenčná meracia technika, podľa môjho názoru názoru najlepšia v ČR a SR.
Vačšinu mojich prác je možné nájsť na mojej webovej stránke om6aa.eu. Z týchto prác som čerpal aj pri vypracovaní mojej dizertačnej práce. Popri štúdiu poblematiky antén a elmag. poľa, som mal možnosť študovať aj problematiku inerčných navigačných systémov a aerodynamických systémov lietadiel. S týmito systémami sa stretávam pri svojej práci kapitána dopravného lietadla Airbus A-320. Moje nadobudnuté vedomosti predávam novým pilotom, momentálne u spoločnosti Srilankan Airlines. Sú to jednak informácie o rádionavigačných a rádiových systémoch lietadiel, ich antén, šírenia elamag. vĺn, moduláciach, inerčnom navigačnom systéme apod. Počas štúdia som nadviazal veľmi dobré pracovné aj osobné vzťahy so zamestnancami a študentami katedry, ktoré udržujem dodnes. Taktiež pokračuje moja odborná spolupráca so školou, momentálne na projekte primárneho žiariča pre pásmo 10GHz.
Ing. Rastislav Galuščák, Ph.D. – Ph.D. 2011
Srilankan Airlines, Kolombo, Sri Lanka
Ing. Marek Svoboda, CSc.
Už je to tak dlouho, ale docela dobře si vzpomínám – Na FEL jsem šel, protože jsem tam vždycky chtěl (tj. tak od druhé třídy, kdy jsem dostal stavebnici s vypínači a žárovičkami). Teorie pole se mi zalíbila, asi proto, že mi na rozdíl od obvodů dobře šla – už od Úvodu do elektrotechniky, který byl asi ve 2. ročníku. Specializoval jsem se na teorii a praxi antén. V 70. letech se začaly užívat počítače – ne úplně v tom dnešním slova smyslu, ale více ve spojení s teorií. Když chtěl člověk něco spočítat, musel si to nejdříve odvodit a pak naprogramovat. Tahle oblast mě bavila, diplomovou práci a následně disertaci jsem měl z tohoto oboru. Na začátku sedmdesátých let jsme studovali v politicky volnější době a na katedře i učitelích to bylo znát.
Měl jsem štěstí, že jsem nastoupil do VÚS (Výzkumný ústav spojů, později TESCOM, dnes ČMI – Český metrologický institut), kde se řešily zajímavé projekty v oblasti antén. Bylo třeba se věnovat jak teoretickým problémům, tak i praxi. I tady jsem měl štěstí na vedoucí a kolegy. Vedoucí nám mladším neházeli klacky pod nohy a nechali nám prostor k seberealizaci. V další části své praxe se věnuji elektromagnetické kompatibilitě, pro kterou mi FEL a katedra zvlášť dala dobré základy. Když se podívám zpátky a vidím, že za mnou je práce, kterou jsem dělal rád a která byla užitečná, nevolil bych dneska jinak.
Ing. Marek Svoboda, CSc. – Ing. 1975, CSc. 1981
Ing. Luboš Malák
Když jsem šel do prváku, tak to bylo pro mě peklo, protože jsem byl z učebního oboru s maturitou. Nicméně jsem to přežil a ustál a čím jsem byl dál, tím lépe mi na FELu bylo, hlavně proto, že začínaly odborné předměty na poli. Rozhodnutí kam jít na specializaci – měli jsme nějaký předmět s panem Škvorem a díky panu Škvorovi jsem se rozhodl jít na katedru elektromagnetického pole, protože jeho přednášky jsou zábavné, jasně řekne o co jde, vysvětlí proč, jak a proč ne tak či onak, odvození je ve skriptech pro masochisty a přidá nějakou historku z praxe (přednáška typu odvození na 1,5h a na konci přednášky z toho vyjde – tlumí to…mi nepřijde ničím zajímavá…). Takže od pana Škvora se člověk dozvěděl hodně, musel dávat pozor o čem se mluví a musel u toho přemýšlet. Odvození každý slepě opisuje a velmi často je mimo. Myslím, že na FELu se to hodně přehání s matematikou. Nemám nic proti osnovám, ale obtížnost příkladů na zkouškách je zbytečně velmi složitá, přitom by stačil modelový a jednodušší příklad, kde člověk ukáže, že něco pochytil a že tomu rozumí. Ale praxe byla z lidí udělat kalkulačky a pak jim unikalo, k čemu je to dobré. Špatné taky je, že máte matematiku a hned ten samý semestr tuto matematiku aplikujete v elektrických obvodech. No to je blbost, protože se člověk na tu matematiku většinou nechytá, a když je elektrika vysvětlována na základech této matematiky, tak se pak nechytá ani v tom. Podle mě by to mělo být uděláno tak, aby ta aplikace matematiky byla o semestr později, člověk to musí vstřebat a pak to může použít. Mě plno věcí došlo s odstupem času, asi ty informace musí uzrát 🙂
Dokonce se stalo, že některé předměty začaly úrovní 2, to jsme byli částečně mimo, ale nějak se to zvládlo a další semestr nebo rok byla úroveň 1, tak tím pádem byla většinou nuda. Ale to byly asi jen 2 případy. Nevím jak jinde, ale učitelé „na poli“ byli fajn, pomáhali, byly příjemní a praktičtí. Jsem rád, že jsem si vybral tuto katedru. Kdybych měl jmenovat nezapomenutelné lidi na poli, od kterých jsem nejvíce pochytil, tak určitě mezi ně patří učitelé: Škvor, Hudec, Hoffmann, Šístek, Mazánek a určitě se najdou další. Díky tomuto oboru jsem se dostal k radaru na 60 GHz do Optaglia, ale pak to skončilo a nyní jsem u elektronového litografu na vytváření difraktivních bezpečnostních holografických struktur. V celku mi dala FEL pořádnou školu co se týká “vydržet, ustát problém, nevzdat něco, bojovat do posledního atomu”, člověk se pak rychle naučí se něčemu naučit, dostane jakýsi pohled, který je jiný, než byl před tím a nelekne se větších projektů… Slyšel jsem, že se plno předmětů “smršťuje” dva v jeden… Podle mě je to pro studenta cesta do pekel, protože tomu už nebude rozumět opravdu nikdo. Co bych doporučil lidem na střední – nebuďte líní jít na techniku, protože s ní dostanete práci (nyní je každý ekonom a filozof a pak dělá u kasy), jinak podle mě VŠ nemá moc smysl bez toho aby se aplikovala v praxi. Takže můj názor je: ubrat na obtížnosti příkladů matematiky, více řešit praktické věci, lidský přístup ke studentům (v mém případě katedře elektromagnetického pole většinou byl), dělat exkurze ve firmách a případně se na něčem podílet. Praktické předměty “nesmršťovat”.
Ing. Luboš Malák – Ing. 2010
Optaglio
Ing. Filip Mikas, Ph.D.
Po střední škole jsem udělal přijímačky na VŠE, MATFYZ a FEL a mohl jsem si zvolit na jakou školu půjdu. Vybral jsem si FEL a musím říct, že jsem toho nelitoval a být v této pozici znovu, zvolil bych stejně a to říkám i po sedmi letech praxe. Zásadní volbou během studia byl výběr oboru a tématu diplomové práce. Nemohl jsem si dlouho vybrat konkrétní téma, a tak jsem si radši vybral školitele a s ním si to už domluvil. Takto jsem se dostal na katedru elektromagnetického pole, která patří k menším specializovaným katedrám, což mi vždy vyhovovalo. Na katedře oceňuji hlavně osobní přístup a vysokou odbornou úroveň.
Přesun do praxe nebyl vůbec problém, při výběrovém řízení se mě po sdělení, že jsem vystudoval doktorandské studium na katedře Elektromagnetického pole ČVUT FEL, už radši na nic odborného neptali. Nástupní plat převyšoval o 40% průměrný plat v Praze. Všeobecné technické znalosti a schopnost se rychle učit byly základní věci, které jsem si ze školy přinesl a využívám je neustále.
Ing. Filip Mikas, Ph.D. – Ing. 2002, Ph.D. 2005
Saab Czech s.r.o.
Technical Solution Manager
Ing. Michal Čambal
Na FEL jsem šel, protože mě bavila elektronika, po vystudování průmyslovky s elektrotechnickým zaměřením. Postupem času mě začala stále více zajímat problematika kolem mikrovlnné techniky a elektromagnetického pole. Po vystudování FEL jsem začal pracovat jako vývojář hardwaru ve firmě, která se zabývá vývojem a výrobou radioelektroniky a měřících přístrojů. Na FELu a konkrétně na katedře elmag. pole se mi líbily oborové předměty, laboratoře a přístup učitelů. Dále jsem si tu našel řadu kamarádů, se kterými se vídám dodnes.
Nelíbila se mi řada předmětů, u kterých jsem měl pocit, že byly do výuky zařazeny jen pro vyplnění času a potřebného počtu hodin, a které mi podle mého názoru nic nedaly, ale to je na každé škole. Dále pak katastrofální nedostatek studentek 🙂Studium na FELu můžu doporučit. Každý, kdo má o elektroniku zájem, si určitě najde oblast, která ho bude bavit a získá dobrou startovní pozici do budoucí praxe. Do profesního i osobního života mi určitě dala větší sebedůvěru a schopnost lépe zvládat nervozitu a stresové situace. A jaké doporučení? Asi že při vystudování technické školy a s trochou snahy a štěstí, budou moci dělat v oboru, který se stále vyvíjí, na projektech, které nejsou jednotvárné a které je tedy nebudou nudit. To při vědomí, že budou muset pracovat 40 let, není určitě k zahození 🙂
Ing. Michal Čambal – Ing. 2007
INTRIPLE, a.s.
Ing. Jan Mrkvica, Ph.D.
O elektroniku, počítače a fyziku jsem se zajímal asi tak od sedmé třidy základní školy. Studovat na vysoké škole jsem však chtěl hlavně fyziku na MFF UK. Na MFF UK jsem měl absolvovat přijímačky týden po své maturitě a na FEL ČVUT mě vzali bez přijímaček. Tedy rozhodnutí bylo vcelku jednoduché – na přijímačky se mi fakt tak brzo po maturitě nechtělo.
Uplatnění jsem našel docela dobré, hlavně ale velmi zajímavé. Dělám ve vývoji/výzkumu radarů, kde se zabývám hlavně návrhem systémů jako celku od zpracování signálu až po mechanickou konstrukci. To je dost v rozporu s úzkou specializací, se kterou jsem vyšel z FEL. Najít zaměstnání v naší zemi se specializací pouze na návrh antén, nebo mikrovlnných obvodů dost dobře nelze, tak velká nabídka zaměstnání není a žadatel o práci musí vzít zavděk jakoukoliv prací, pokud chce pracovat v oblasti radiotechniky a ne jako třeba nějaký obchodník. Obecně se mě na katedře Elektromagnetického pole, potažmo FEL, hlavně líbilo to spojení s fyzikou. Málo mě však připravili na současnou práci systémového analytika. Pokud bych mohl katedře něco navrhnout k dalšímu rozvoji, tak bych doporučoval vytvářet studentům projekty, na kterých by si vyzkoušeli práci ve větších týmech na konkrétním úkolu včetně projektového řízení. Dobrým příkladem může být projekt studentské formule na FS ČVUT. Každý člen týmu by měl na starosti konkrétní úkol, třeba návrh obvodu modulátoru či antény. Výsledkem by pak bylo celé fungující zařízení, které by se řešilo i třeba v průběhu mnoha let. Tým by se postupně obměňoval, jak by studenti odcházeli ze školy. Jeden nebo více učitelů by tvořili něco jako představenstvo projektu a případně by fungovali jako konzultanti. Studenti by se naučili pracovat v podobném stylu jako je běžné v praxi a zároveň by řešili něco, kde by rovnou viděli výsledek a nějaké směřování ke konkrétnímu cíli. Je potřeba ale hledat takové projekty, které by studenty zaujaly.
Ing. Jan Mrkvica, Ph.D. – Ing. 2001, Ph.D. 2004
Ing. Jan Janík
Na ČVUT FEL jsem šel z vlastního rozhodnutí, a to jak z čistě osobních, tak i oficiálně (rodičům) komunikovatelných, důvodů. Jakožto rodák z Ostravy jsem chtěl studovat na škole, která bude někde jinde než doma a zároveň na škole, která mě bude bavit. Elektrofakulta byla v tomto případě naprosto jasnou volbou, protože jsem od základní školy měl touhu buď něco “elektrického” stavět, popřípadě později s nástupem počítačů něco programovat. V případě různých rádií a zesilovačů, které jsem postavil a vehementně používal, se to ne vždy setkávalo s porozuměním ostatních obyvatel panelového domu, kde jsme v Ostravě bydleli. Když nad tím přemýšlím, tak vlastně šlo v mém případě více o pragmatické rozhodnutí a zábavu, než o nějaké přemýšlení co bude dál po škole nebo k čemu mi to bude.
Studium mne po překonání prvního roku více či méně teoretických předmětů (typu lineární algebra, matematická analýza, fyzika, atd.) opravdu bavilo. Nejvíce pak možnost dělat přímo na katedře něco, z mého pohledu, praktického. Takže institut pomocné vědecké síly byl pro mne jako stvořený. V kombinaci s prospěchovým stipendiem, bydlením na koleji společně se studentkami fakulty architektury (samozřejmě na různých pokojích) se mi zpětně zdá, že šlo vlastně o výbornou část mého života, ke které dodnes nemám moc výhrad.
Z hlediska praktičnosti pro můj budoucí profesní život bylo ČVUT-FEL výbornou volbou i přes to, že jsem nezůstal v oboru. Škola mi dala výborné teoretické základy, schopnost rychle se učit, naučila mne dívat se na věci z nadhledu a zároveň, jak se logickým uvažováním dobrat na základě nemnoha faktů smysluplných závěrů. Nehledě na to, že spoustu problémů, které současná elektrofyzika a vůbec fyzika řeší, má hluboký filozofický podtext a dotýká se místy základních principů a hodnot fungování našeho světa. Jinými slovy, šel bych na ČVUT FEL zase.
Ing. Jan Janík – Ing. 1991
kapitán a instruktor Airbusu 320, CEO Výcvikového střediska ČSA